ŠLACHOVÉ LUKY- POPIS

Dřeviny

Jak již bylo řečeno, indiánský šlachový luk měřil od 100cm do 130cm. Použité dřeviny byly jilm, jasan, střemcha, tis, jalovec, svída, líska, hikora, maklura oranžová a možná i akát (nepodloženo) a v neposlední řadě místní dřeviny dle typu oblasti. Dřevo se těžilo během roku, ale často se těžilo v době mezi poslední bouřkou a první jarní bouřkou. Mnoho lovců mělo ve svých týpích několik rozpracovaných luků a polotovarů. V každé tlupě existoval někdo, kdo se specializoval na luky a šípy. Cena luku odpovídala od jednoho do pěti koní.

Luk se připravoval dvěma způsoby. Prvním způsobem bylo zpracování již dobře vyschlého kusu dřeva, které se po několik měsíců sušilo a průběžně mazalo tukovou emulzí. Druhým způsobem, bylo zpracování za syrova a následného "pražení", tvarování a ohýbání nad uhlíky. Dřevo se silně natíralo tukem. Takto zpracovaný luk byl k použití do 7 dnů od získání zeleného kmínku. Takové luky byly velmi ceněny a to proto, že luku "zůstal" duch. Také se často luk ohýbal kolem stromů -tvaroval, kde se nechal třeba i několik týdnů.

Tvarování

Zásadní metodou tvarování luků u indiánů bylo ohýbání teplem. A to tak, že se dřevo sirové nebo vysušené ohýbalo nad řeřavými uhlíky a masivně se tukovalo. Touto metodou se luky ohýbaly do reflexních tvarů, a tato metoda zaručovala dřevu - luku následnou pružnost. Indiáni na pláních nikdy dřevo nenapařovali, což je dodnes mýtus mnohých lukařů.

Šlachy

Šlachy se používaly pouze ze hřbetu bizona, jelence, jelena wapity. Achylové šlachy se nikdy nepoužívaly! Špatným výkladem od pana S. Popa, který pouze uvedl, že je použil z důvodu nedostupnosti hřbetních šlach v jeho době. Mnoho dnešních lukařů, podpořených dalším příkladem pana R. Laubina, nesmyslně stále používá šlachy z achylovek, které jsou krátké, špatně zpracovatelné, zbytečně těžké na luku při několika vrstvách. Takové šlachovaní nemá žádnou účinnost, maximalně omezuje lámavost luku. Proto nemohou s takovým lukem dosahovat optimální účinnosti.

Dobře našlachovaný luk, má dlouhé šlachování, 4 vrstvy na luku jsou silné cca 0,2 až 0,3cm, luk se chová jako péro. Při nátahu jeho síla dynamicky narůstá zejména při výstřelu, kdy indiánská technika vypouštění umožní, těsně před vypuštěním šípu, ještě cuknout o 2-3cm dozadu. Tím šíp dostává obrovskou pohybovou energii a luk předává veškerou svou energii šípu. 

Lepidlo - Klíh

Klíh se připravoval v různých oblastech různě. Na pláních se připravoval především z rozvařených achylových šlach. Také se připravoval žvýkáním močového měchýře jelence nebo bizona a následně pliváním směsi a mícháním. V oblastech okolo jezer a řek, nebo v kalifornské oblasti, se klíh připravoval ze vzduchových měchýřů různých druhů ryb, ale nejčastěji se používal měchýř z jesetera a lososa. Taktéž žvýkací metodou.

Zcela za nesmyslé považuji informace o rozvařených kopytech a bizonních rozích. Indiáni potřebovali mít klíh co nejsvětlejší a elastický. Rohovina obě tyto podmínky nesplňuje.

Šlachování

Příprava šlach spočívala v tom, že po oddělení šlachy od kusu zvěřiny, se šlacha nechala usušit. Poté se šlacha tupým, neostrým kamenem nabouchala, aby se oddělily ochranné blány a také, aby se jednotlivá vlákna od sebe oddělila. Šlachy se dělily jen lehce, nikoliv na jednotlivá vlasová vlákna, ale na svazky široké cca. 0,2-0,4cm. Lepení šlach má opět své odlišnosti. U některých kmenů, se šlachy lepily za "sucha", čili se šlachy před samotným lepením nevlhčily. Ovšem naprosto nejčastějším zpracováním bylo jejich namočení do vody, poté do klihu. Následně se šlacha lehce setřela prsty a přitlačila zvlaštní kostí, klacíkem na záda luku a to od středu luku k jeho koncům, kde se šlachy zahýbaly až na břicho luku na jeho koncích. Tam se pak zabandážovaly. Dřevo luku,tedy záda luku se před šlachováním hrubým předmětem poškrábalo, aby se šlachy dokonale spojily se dřevem. Po našlachování se luk nechal zrát několik týdnů. Dobře našlachovaný luk přidá na síle cca od 2 do 10 kg, poměr materiál dřeva a vrstvy šlach. S přibývajícím časem, luk ještě "zraje". Můj lovecký luk po našlachování měl 23kg a po 5 letech se jeho síla zastavila na 28kg. U ratanového luku jsem před našlachváním naměřil 11kg a po 5 týdnech 25kg. (pozn.: některé luky mají mezi vrstvami šlach zřejmě říční jemný písek, aby se šlachy dobře propojily a možná to má význam na jejich roztažnost)

Nikde jsem nenašel jediný luk s rowhidovým backem. Jedná se pouze o výmysl současných experimentátorů.

Ochrana před vlhkostí

Šlachování se nejčastěji chránilo vrstvou pryskyřice a samozřejmě malbou. Velmi často můžeme vidět luk navlečený do střívka nebo potažený hadí kůží, což bylo velmi oblíbené, ale o tom v jiné časti těchto stránek.

Pryskyřice byla často získána z borovice nebo douglasky.

Jiný použitý materiál

Na  šlachových lucích často nalezneme různé omotávky z koňských žíní(i obarvených na červeno, na žluto), bavlnky, flauše, ursoní omotávky a peří z různých ptáků a také slídu, ale jsou to pouze předměty ozdobné, nebo sloužící k magii konkrétního luku. Na některých lucích jsou ještě přidány cvočky apod. 

Dalším přídavkem byly krátké rohovinové, kostěné destičky, ale to už jen dodávám pouze pro úplnost.