SYMBOLISMUS
Úvod
Tato stránka je věnována symbolice a spirituálnímu významu luků a šípů. Již řadu let se pohybuji mezi lidmi, kteří vlastní nebo střílí z indiánských luků, ale i lidmi, pro které je indiánská lukostřelba zajímavým doplňkem jejich zájmu o lukostřelectví. Bohužel se stále setkávám s určitými rozpaky nebo přehlížením nad indiánskými luky a to z různých důvodů, které naštěstí nezasahují do osobní roviny. Mnoho lidí podceňuje indiánské luky, často slýchávám: "kam dostřelí ten tvůj mrňousek" nebo "prostřelí to alespoň krabici?". Nebo vidím u lidí, kteří jsou majiteli takových luků, špatné zacházení, kdy např. luk leží v trávě, nebo ho půjčují komukoliv apod. Vím, že to často plyne z malé informovanosti a neznalosti, a rovněž z omezeného přístupu k literatuře a především, z omezeného počtu zájemců o toto prastaré lukostřelecké umění. Ikdyž se mi po několika letech mé účasti na několka lukostřeleckých soutěží podařilo prokázat účinnost mých "mrňousků", přesto ještě dlouho potrvá, než si indiánské luky získají skutečný respekt. Proto, abych tomu napomohl, vysvětlím některé symboly, jež jsou s luky a šípy u indiánů spojeny. Nejvíce budu hovořit o lakotské kultuře, o kterou se zajímám nejdéle a o níž mám nejvíce pramenů a zdrojů. Protože mě zajímají i ostatní kmeny, uvítám vaše zdroje, odkazy a informace, které doplní moje znalosti.
Symbolika luku
Tak jako nikoho nepřekvapí umění a úcta k japonskému bojovému umění lukostřelby Kyudo, neméně vyznámná úcta a respekt by měly být věnovány indiánskému lukostřelectví. Například luk v lakotské kultuře je spojován se symbolem měsíce, jenž je taktéž symbolem ženy. K luku lovec přistupoval právě jako k milované ženě, zacházel s ním jemně a s úctou. Nikdy by luk nepůjčil. Zvláště luk, který byl určen k lovu. Už jen proces výroby, je samotným obřadem, kdy před pokácením kmínku výrobce učinil modlitbu. Po dokončení luku, nechal zavěšený luk na trojnoze nabít energií od měsíce daleko za táborem, za jasné měsíční noci, kdy měsíc dorůstá a je přesně v půlce. Poté ho napnul a dvakrát s ním udeřil o zem v rytmu svého srdce. Pak ho rozhýbal, roztahal šlachy, a až potom byl luk skutečně připraven k lovu nebo k boji. Stejně tak poté, kdy se vrátil z výpravy, nejprve lukem opět dvakrát udeřil o zem a pak teprve sňal tětivu. V domácnosti měl toulec svoje určené místo. Nikdo ho nesměl překročit nebo se ho dotýkat. Některé luky byly tak posvátné, že v týpí vůbec nebyly. Byly zavěšeny nedaleko týpí na stromě nebo na trojnoze. Malby na luku měly poskytovat střelci ochranu, nebo požehnání. Na originálech nalezneme např. rudé, bílé nebo modré tečky, jež symbolizovaly kroupy - symbol zdraví, síly a energie. Nebo klikaté čáry - symbol Hromových bytostí, jež taktéž dávaly luku sílu, dále různé proužky a pod. Všechny tyto symboly byly jedinečné, a jejich přesný význam znal pouze majitel nebo výrobce. Na luk se často přivazovala pera různých ptáků, nebo srst z lovené zvěře a pod. Dále je často diskutovatelným tématem hadí kůže. Hadí kůže na šlachách měla kromě ochrany šlachování, samozřejmě i symbolický význam. Had je totiž zvíře, které není vidět a je velmi pohyblivý a stejně jako smrt přichází rychle, nenápadně a nečekaně (Černonožci). Každý majitel měl k luku určitá tabu, to znamenalo, že nemohl nebo naopak musel konat určité úkony během svého života. Tato tabu obvykle přicházela formou vize, nebo pocházela od výrobce luku, nebo se dědila v rodinách. Některé luky měly tak magickou moc, že figurovaly při některých obřadech. Např. u Černonožců existoval kmenový posvátný luk, jenž byl používán pouze při některých obřadech, zejména při obřaduTance slunce. Další zajímavostí je, že jako nejvyšší urážku v boji byl úder od nepřítele lukem. Takový úder byl horší než úder klasickou úderovou hůlkou, nebo jinou zbraní. Někdy takoví nešťastníci raději spáchali sebevraždu.
Symbolika šípu
Šíp na rozdíl od luku byl spjat s mužským principem a Hromovými bytostmi (Lakotové). Teprve muž a žena - šíp a luk mohou spolu tvořit pohybovou energii, jedno bez druhého by nefungovalo. Proto stejně tak jako u luku, i šípům byla při procesu výroby věnována velká péče a mnoho různých drobných obřadů. Přesně tak, jako u luku, než se lovec vydal na lov, vytáhl z toulce své šípy a udeřil s nimy končíky dvakrát o zem, aby je nabil. Nebo těsně před výstřelem, lovec namířil luk se šípem k nebi a teprve potom šíp vypustil. Takových podobných zvyků a způsobů je opravdu mnoho. Jak již bylo řečeno na stránce o šípech, druh dravce na opeření šípu měl velký význam. Indiáni si šípy šetřili, ale často se stávalo, že po válečné výpravě si šípy i kradli. Šípy zase nabíjeli ze sluneční energie, aby letěly rovně a rychle jako sluneční paprsky. Lakotové v dávných dobách před velkým lovem bizonů konali lovecký obřad, při němž obětovali svůj šíp ohni, aby ostatní nikdy neminuly svůj cíl. Šajeni měli zase své čtyři posvátné šípy, které používali pouze v nejhorších časech svého kmene. Jedna lakotská rodina měla zvyk, že před nebo po lovu, namáčeli lovci hroty šípů do krve zvěře, kterou měl šíp zasáhnout. Jedním dalším pravidlem bylo, že se nikdy šípem na nikoho neukazovalo, aby to nepřivodilo nečí smrt.
Závěrem
Věřím, že tyto stránky napomohly k tomu, že lidé, kteří se zajímají o severoamerické indiány nebo lukostřelci,budou jednoho dne přistupovat k indiánskému lukostřelectví s patřičnou úctou a respektem, neboť budou již vědět, že indiánský šlachový luk a šíp, představují široký komplex vzájemně propojených významů ovlivňující život jejich majitele. Také doufám, že i zacházení s lukem na akcích s living history zaměřením se změní k lepšímu.
